KOMIKS aneb kreslený seriál...
Domů Historie komiksu Lada Josef Jaroslav Foglar Neprakta-Švandrlík Čtyřlístek Kája Saudek Pan Jekyll a Mr.Hyde časopisy socreal Komiks pro nejmenší Zelený Raul Asterix Inspektor Sniff Kapitán Kloss made in USA Garfield West Evropa Želvy Ninja Simpsons

 

Stručná historie komiksu

 

Kde se vzali všecky ty „proužky“ (stripy) v novinách, všecky ty barevné kreslené časopisy, všichni ti superhrdinové v superkostýmech a s superschopnostmi čelit superzloduchům? A proč jich milióny čtenářů a diváků po celém světě „hltají“ velkou lžící?

Kde jinde než v Americe. Americká historie trvá jen několik století a proto z ní Američané ždímají, co se dá. Kde chybějí fakta, vznikají mýty a od nich se odvíjejí „stories“. Jedna z klasických amerických mytologických postáv je správný muž, bojující za správné americké ideály – svobodu a spravedlivost. A tak jako má mnoho amerických měst správného muže ve svém šerifovi, tak Metropolis má svého Supermana a Gotham City Batmana. Ale pěkně po pořádku.

Začátky – 1896-1937

Prvé komiksové stripy se v Americe objevili na sklonku 19. století v nedělních novinových přílohách. jejich průkopníkem bylo Žluté dítě Richarda F. Outcaulta, které se „narodilo“ 16. února 1896 v Hearst New York American. O rok později už byli příběhy Žlutého dítěte vydané jako samostatná příloha Sunday Journal za 5 centů. Zrodil se nový žánr. Až do 30. let produkovali mnohé vydavatelství přílohy s kreslenými příběhy, i s množstvím reklamních komiksů.

 

 

Prvé žertovné zvířátko Crazy Cat vycházelo v novinách The Family Upstairs. Komiks Mutt a Jeff zase pomohol zdvyhnout náklad Chicago American, protože noviny je vydávali na pokračovaní a tak, aby si čtenáři mohli vystřihovat jednotlivé stripy a skládat svůj komiks. V roku 1922 se objevil prvý specializovaný časopis Comic Monthly (Komiksový měsíčník). V třicátých létech vycházelo komiksů víc a více, lidé milovali kreslené příbehy Tarzana od výtvarníka Hala Fostera či Mickey Mousea od Disneyho. V listopadu 1931 se v Chicago Tribune pod vlivem války gangů objevili prvé příběhy Dicka Tracyho, které si také získali srdce čtenářů.


     

V roku 1933 založili Harry L. Wildenberg a Max. C. Gaines, zaměstnanci Eastern Color v New Yorku, Funnies on Parade – prvý komiksový časopis moderního stylu, který vyprávěl příběhy Mutta a Jeffa, Joe Palooka či Regular Fellas. Kromě nich obsahoval i reklamu koncernu Procter and Gamble. Enormní úspěch zdvihl náklad až na 250 000 výtisků, přilákal množstvo solventních inzerentů a inspiroval k vzniku dalšího, až 100 stránkového komiksového magazínu Století comicu. Nápad prodávat komiksové časopisy samostatně (teda už ne jako novinovou přílohu) nenechal na sebe dlouho čekat. Opět pocházel z dílny Eastern Colors a dostal název Famous Funnies, Series 1. O jeho popularitě svědčí i fakt, že za víc než 20 let vyšlo spolu 216 sérií v konečném náklade 200 000 výtisků. Samozřejmě, komiksové příběhy v novinách a časopisech žili dále a stále se rodili noví hrdinové, například Flash Gordon, Terry a piráti či Dragoon Lady.

 

 

Zlatá éra 1938-1945: Superman a Batman  

   

Když v roku 1933 použil Jerome Siegel poprvé jméno Superman ve svém kresleném příběhu, byla postava ješte zločincem a nic nenasvědčovalo její budoucí oblibě. Siegel z něho později s výtvarníkem Josephom Schusterom udělali hrdinu a to se světu za pár let vyplatilo. V dubnu roku 1938 předali Siegel a Schuster všecky práva k své postavy mimozemšťana s superschopnostmi, skrývajícího se za identitu novináře Clarka Kenta za 130 dolarů společnosti DC (Detective Comics). Postava byla předtím odmítnutá několika společnostmi, které to asi dodnes litují. Action Comics No. 1 představilo světu Supermana v 200 000 výtiscích po 10 centech. Číslo 7 se však už tisklo v půlmilionovém nákladu.

První příběhy Supermana se dají číst jen s nostalgickým úsměvem, avšak pro tehdejších čtenáře to bylo něco nové. Lidé unavení světovou hospodářskou krizí a v předvečer Pearl Harbouru byli vděční za jinou realitu než to, kterou jim poskytoval život. Superman si brzy našel cestu do médií v celých USA. V roku 1939 začali souběžně s komiksem vycházet novinové stripy se Supermanem, které se objevovali až do roku 1966. V nich se poprvé objevilo jméno planety původu Supermana - Krypton, a jmená jeho rodičů Jor-El a Lora.

Díky úspěchu Action Comics dostal Superman jako první superhrdina svůj vlastní titul „Action Comics - Superman“. V 16.čísle byl čtenářům představen Supermanův operační prostor – Metropolis, kříženec New Yorku a dalších měst východního pobřeží USA. S úspěchem komiksové série se Superman přepracoval v roku 1940 i do rádia. V té době se ještě nevyznačoval extra výjimečnými schopnostmi – nelítal, jen skákal, neměl ještě rentgenový pohled ani supersluch. Chytal zločince a podvodníky, dokonce se pokusil ukončit druhou světovou válku, když chytl  Stalina s Hitlerem a přivedl je do Ženevy před mezinárodní soud.

 

Mnoho komiksových kreslířů a scenáristů, posílených nebývalou popularitou Supermana, pracovalo na jeho stejně úspěšném konkurentovi. V roku 1939 se v Detective Comics No. 27 objevil Batman. Jeho kreslíř Bob Kane se nechal inspirovat renesančními kresbami létajících strojů od Leonarda da Vinci. Scenárista Bill Finger mu vymyslel skrytou identitu Bruce Wayna a děj příběhu umístnil do Gotham City. Batman také bojoval proti všemožným zloduchům, ale na rozdíl od supermana nedisponoval žádnými nadpozemskými superschopnostmi (kromě nemožnost porazit ho).


Zlatý věk komiksu změnil natrvalo svět kreslených postáv – namísto obyčejných lidí nastoupili superhrdinové a superbytosti, které se podstatně odlišovali od běžné americké populace. V období 2. světové války existovalo přibližně 400 postav, založených na chlapíkovi v plášti.

 

Padesátá léta - krize: Pokušení nevinnosti a Kodex komiksu

Vydavatelé se snažili vydělávat a nabízeli čtenářské obci stále nové žánry. Doba přála romantickým, westernovým, ale i, hororovým, krimi- a pornokomiksům. 

V roku 1954 byl jako vedlejší produkt kladiva na komunistické čarodějnice vyhlášený Comics Code Authority. Uvedené nařízení zničilo mnoho sérií a poškodilo komiksy, které ale vycházeli dále. Postavy DC Comics zůstali na úrovni kreslených příběhů-pohádek pro děti. Mnoho vydavatelů, mezitím i Eastern Colors, zkrachovalo.  

 

 

60. a 70. roky – věk nových hrdinů: X-Meni a Spiderman

To všecko plus rozvíjející se zájem o vesmír a rostoucí popularita sci-fi literatury na přelomu 50. a 60. let se nutně odrazilo i v komiksových příbězích. Byli plné vesmírných vetřelců, robotů a vynálezů.

Společnost Marvel Comics začala mít problémy a jej poslední šancí bylo přijít s něčím novým, co lidi přitáhne. Jack Kirby a Stan Lee se proto pustili do vytváření nových, do těch dob velmi netradičných postáv. V roku 1961 se objevil prvý sešit Fantastic Four. Jej úspěch vydal jednoznačný signál, že cesta, po které se Lee a Kirby vydali, je správná. Už bylo jasné, co čtenáři chtějí a prodej se vyzdvihnul do výšin, o jakých se do těch časů nikomu ani nesnilo. Marvel dodnes patří mezi největší komiksové vydavatelství na světě. Následoval Hulk a ihned po něm skutečně revoluční X-Meni.


V roku 1963 se v Amazing Fantasy No. 15 mihl další absolotně nový tip postavy:
Spiderman. Obyčejného chlápka náhodou pokouše radioaktívní pavouk a on tak získá neobyčejné schopnosti. Další obrovská sonda do života superchlapíků. V roku 1964 Lee oživil hrdinu Druhé světové války Captaina America. Objevil se i Doctor Strange, který se pak stal symbolem psychedelických úletů hnutí hippies. Následovalo i několik černých hrdinů, např. Black Panther, či intelektuálů - poměrně kultovní Silver Surfer si získal oblibu mezi u vysokoškoláky a inteligencí vůbec. Komiks konečně ztratil nálepku pokleskového žánru a začal hlouběji pronikat do masové kultury.


Komiks po 100 letech, a co bude dál ?!

Osmdesátá léta byli ve znamení popularity filmu i televize. Je nesporné, že komiks inspiroval mnohá díla a tento proces probíhal i po opačné linii. Dnešním divákům už pomalu není je jasné, co bylo vlastně dřív – film nebo komiks. Ale není je vlastně jedno?

Superhrdinové dostali na filmovém plátně či televizní obrazovce lidskou podobu, diváci se s nimi mohli ztotožnit a mnohým začínajícím hercům odstartovali hvězdnou kariéru.

Jaký bude Komiks v budoucnu to nevíme, ale nechme se překvapit....


 KOMIKS po česku

České seriály vznikaly v hojné míře v meziválečném období. Vycházely v Humoristických listech, časopisech Paleček nebo Šípy; většina z nich byla americké a francouzské provenience. V nedělní příloze Českého slova uvedl Josef Lada comics na motivy Haškova Švejka (1924-1925). V roce 1924 vyšla kniha Šprýmovné kousky Františka Vovíska a kozla Bobeše téhož autora s verši Jana Morávka. Stále více se objevují původní comicsy v časopisech pro děti (Malý čtenář, Punťa, Kašpárkovy noviny, Srdíčko), například příběhy o psech Punťovi a Kiki a seriál Kuře Napipi (Lidové noviny 1939-1941) Ondřeje Sekory. V 90. letech byl bez úspěchu u dětských čtenářů reedován obrázkový cyklus Artuše Scheinera O Kulihráškovi (původně 1926-1935). Verše Marty Voleské, které byly umístěny pod detailně realistickou kresbu, byly nahrazeny pětiveršími Jiřího Žáčka (Trpaslíček Kulihrášek mezi zvířátky, 1992).

 

Nejznámější postavou kresleného seriálu pro děti je Ferda Mravenec

 

 Ondřeje Sekory (1899-1967). Její vznik autor zachytil ve vyznání v Úhoru (1940): inspiroval se u Busche a Disneyho. Kresebná linie postavičky a její pohyb ve světě hmyzu předurčovaly pozdější uplatnění ve filmu (Hermína Týrlová). Příhody Ferdy Mravence začaly vycházet v Dětském koutku Lidových novin (1935-1941) a pohotového hrdinu si oblíbili dětští čtenáři i v následujících knižních vydáních. Příhody provázela situační komika, a to nejen zvířecího světa. Časté je tu parodování lidského chování v ohrožení.

Na předválečný seriál navázal Sekora v Mateřídoušce v letech 1945-1951 comicsem Kousky mládence Ferdy Mravence. Antropomorfizovaný svět hmyzu přinášel poučení o přírodě a spojoval humorné příběhy s nenásilnou mírou informací.

Fenomenální úspěch v dějinách českého comicsu pro mládež patří autorům Rychlých šípů, Jaroslavu Foglarovi a Janu Fischerovi, který v meziválečném období vtiskl výtvarnou podobu dobrodružství pětičlenné party. Později seriál výtvarně doprovodili Marko Čermák a Václav Junek. Romány o tajemných Stínadlech a chlapecké soudržnosti (Záhada hlavolamu, 1941; Stínadla se bouří, 1947) vznikaly na základě tohoto obrázkového seriálu. Vydávání comicsu bylo často v socialistické éře zastavováno. Rychlé šípy vycházely v letech 1946-1948 v časopise Vpřed, v letech 1969-1970 byly vydány knižně a po roce 1989 časopisecky a souhrnně knižně (1998). Příběh o tajemství Vontů a sporech dvou part, který tvořil ústřední téma, podněcoval čtenáře k identifikaci s hlavními hrdiny a naplňoval touhu dospívajících po uzavírání tajných bratrstev. V současné době jeho obliba klesla a role Rychlých šípů je významná především z hlediska historie českého comicsu.

Koncem 50. a v 60. letech vycházela řada comicsů na stránkách časopisů Pionýr, ABC mladých techniků a přírodovědců (Šestka z Hradební, Emil Robot, Strážci), Mateřídouška (Kocour Vavřinec a jeho přátelé), v 70. letech byly comicsy v Sedmičce (Robin Hood). Tematická rovina se výrazně rozšířila směrem k science-fiction (Dobrodružství Johna Cartera na motivy románu E. R. Burrougse).

Po roce 1989 se objevila řada seriálových časopisů pro větší čtenáře, nejdéle se udržela Kometa (1989-1992). Měla tematicky širokou škálu comicsů pro větší čtenáře, například otiskovala příběhy Jaroslava Foglara (Modrá rokle, Chata v jezerní kotlině), Tajemství zlatého koně Káji Saudka a literární comicsové adaptace (Válka s Mloky Karla Čapka). Nechyběly ani mýty starého Řecka pod názvem O bozích a lidech.

V roce 1976 se čeští čtenáři na stránkách Sedmičky pionýrů setkali s Asterixem, galským bojovníkem z doby římské, jednou z nejoblíbenějších postav evropského comicsu. Asterix s Obelixem a celou plejádou postav z galské vesnice zažívají dobrodružství v různých situacích a zemích. Comics vyniká laskavým humorem a parodií dějinných událostí, historických postav a bájných vyprávění. Jeho autorem je René Goscinny, francouzský spisovatel a scenárista. Kreslířem Asterixe je Albert Uderzo. Goscinny pro ustálenou charakteristiku postav Asterixe využil vtipných slovních hříček (Majestatix, druid Panoramix).

 

U nás v 60. letech vycházela řada comicsů pro menší čtenáře (Ilustrované sešity, Čtyřlístek, Kulihrášek), z nichž až do současnosti existuje Čtyřlístek. Čtveřici zvířecích hrdinů uvedl kreslíř Jaroslav Němeček v roce 1969, literární doprovodný text vytvořili Ljuba Štíplová, Hana a Josef Lamkovi, Jiří Poborák, Karel Ladislav. Časopis uvádí i další comicsy, mezi nimiž vyniká vtipem Polda a Olda autorů Petra Chvojky a Jaroslava Maláka. V 80. letech se ve Čtyřlístku objevují adaptace pohádek (Milena Dvorská, Jan Tománek) a verše a hádanky autorů pro děti (Olga Hejná, Ilona Borská, Jan Vodňanský). Čtyřlístek si udržuje generace čtenářů vírou ve spravedlivé vyústění příběhů, hrdinové naplňují základní znaky comicsů, mají ustálenou povahu. Nemění se a nestárnou…

Neměnná atmosféra, která se v dětském comicsu blíží žánru pohádky i polarizací dobra a zla, předurčuje tento útvar k postavení jednoho z nejrozšířenějších žánrů dětské literatury. Comicsu coby masovému žánru je na základě mnoha výzkumů a studií přisuzován dokonce jistý civilizační vliv.