KOMIKS aneb kreslený seriál...
Domů Historie komiksu Lada Josef Jaroslav Foglar Neprakta-Švandrlík Čtyřlístek Kája Saudek Pan Jekyll a Mr.Hyde časopisy socreal Komiks pro nejmenší Zelený Raul Asterix Inspektor Sniff Kapitán Kloss made in USA Garfield West Evropa Želvy Ninja Simpsons

 

Vtipy

 

 

 

JIŘÍ WINTER-NEPRAKTA

 

Jeden z nejznámějších českých kreslířů a karikaturistů. Jiří Winter, známější více pod pseudonymem Neprakta.  Narodil se v roce 1924. Trochu vás s ním seznámíme a to jeho ústy.

 

„Ve starém režimu tvořily pětasedmdesát procent mé tvorby obrázky a kreslené vtipy pro noviny a časopisy, zbytek byly knižní ilustrace. Dneska je to přesně opačně. I tak však mám zakázek víc než dost, a to je pro autora vždy dobré. Může si totiž vybírat."

S přítelem spisovatelem Miloslavem Švandrlíkem, jehož knížky hojně ilustruje se stali za léta spolupráce nerozlučnou dvojicí. I v 21.století jde o několik titulů ročně, vycházejí převážně v jihlavském nakladatelství Madagaskar. 

Do práce se pouští odpoledne -- mezi druhou a třetí hodinou. Na desce velkého psacího stolu, která je obložena stohy papírů, knížek, kreseb, skic, mu často postačí nevelká volná plocha. "Při kreslení mi dělá společnost vysílání Radiožurnálu. Po jeho seriózních informacích se docela těším na večerní zprávy TV Nova. Při nich mám první přestávku v práci a zároveň večeřím. Zpravidla opět nějaké dobré maso, tentokrát studené, zeleninu a ovoce," říká požitkářsky. Pivo mu nechutná, zato holduje vinným střikům, v oblibě má suchá moravská vína. Při práci ale pije pouze kávu, třetí nebo čtvrtou za den si dopřává nejpozději ve čtyři odpoledne. Večer a v noci se občerstvuje čajem, kterého vypije asi litr. Kreslit přestává v jednu, nanejvýš v půl druhé nad ránem.

V jednom kalendářním měsíci si dopřeje jeden až dva ryze odpočinkové dny. "Nejdřív dlouho ležím, pak si čtu, jdu na zahrádku, posedím se ženou, často navštívím starožitnické či jiné obchody, pozoruju lidi, kupuju koření, zkrátka -- naplno relaxuju."

Má rád koupání v teplém moři, ale protože byl vloni nemocný (2004), nikam k Jaderskému či Středozemnímu moři nevyrazil. Letos si to prý vynahradí, ale pracovní vytížení mu to nedovolí dříve než koncem srpna. "Nespokojen jsem pouze s tím, že na rozdíl od let minulých mám dnes málo času na čtení beletrie. Dobrou náladu mi to však nekazí. Tu mám a jaksi musím mít přímo povinně. Když malujete veselé obrázky, tak se v duši nemůžete rmoutit. To by byla těžké schizofrenie," říká na rozloučenou.

 

Miloslav Švandrlík:


Narodil se v Praze 10.8.1932. 

 Dva roky studoval na DAMU, nejprve herectví, po půlroce přešel na režii. Následný přestup na FAMU se mu nezdařil a proto nastoupil jako asistent režie u Vesnického divadla v Praze. Po návratu z vojenské služby (u technického praporu sloužil 26 měsíců - narukoval v říjnu 1953 a do civilu ho pustili na Vánoce 1955), pracoval půl roku jako vychovatel korejských dětí. Od té doby se věnuje psaní. Ve svém románu Černí baroni představuje postavu Kefalína.


Švandrlík, který brzy po vojně zůstal na volné noze a živil se psaním povídek a fejetonů pro noviny a časopisy, nesměl náhle publikovat s výjimkou Dikobrazu. Přispívání do tohoto humoristického časopisu bylo skoro celá sedmdesátá léta jeho jediným živobytím.
Vysypal za ten čas z rukávu tisíce námětů na vtipy kreslené Jiřím Wintrem - Nepraktou. 
 Psal se sice rok 1968, ale nakladatelé stále ještě věděli, co je ostražitost a bdělost. Uspěl v právě obnoveném nakladatelství Vysočina v Havlíčkově Brodě, kde vydal první díl románu (17 kapitol). Na Černé barony se stály mnohahodinové fronty, ale stejně se na všechny nedostalo. Za normalizace knížku prodávali veksláci na černém trhu, mezi čtenári kolovaly její strojové opisy a ti šťastnější ji ukradli z knihoven dřív, než byla stažena z oběhu. Druhé vydání už bylo zabaveno a knížka vyšla bez autorova souhlasu ve Švýcarsku a v Anglii. Teprve po sametové revoluci došlo ke skutečné explozi. Černí baroni vyšli v téměř milionovém nákladu, hrálo je několik divadel. Černí baroni se stali spisovatelovou láskou i prokletím. Ačkoliv vypravil do světa na šedesát knižních titulů, je často spojován pouze s jedinou knihou. Černí baroni se mu vracejí na stůl a stále se mu připomínají.
O Kefalínovi, Terazkym a ostatních protagonistech napsal ještě několik pokračování. Lidé, patrně navyklí na americký natahovací systém, chtěli znát další osudy hrdinů a tak Švandrlík neodolal. Částečně jde o příběhy autentické, ale přišla si na své i fantazie.

Obliba Černých baronů mezi čtenáři bez rozdílu věku i vzdělání dodnes neklesla.


Přestože sám sebe označuje za dědka (nar. 10.8.1932), je stále produktivním spisovatelem. Každý rok mu vyjdou dva nebo tři nové romány, což komentuje s typickým humorem: "A co jiného mám dělat? Práce na zahrádce mě nebaví, daleko nedojdu, takže píšu. Nápadů na knížky mám pořád dost."
Psaní však považuje spíš za nutnost než za koníčka. .
Švandrlíka chovají sousedé ve veliké vážnosti. Dokonce při komunálních volbách v roce 1998, kdy se nechal zapsat na nevolitelné místo, aby podpořil nezávislého kandidáta, vynesly ho preferenční hlasy do čela. Měl tehdy co dělat, aby se z toho vyzul.
 

 

 

JIŘÍ WINTER-NEPRAKTA toho nakreslil opravdu mnoho. Miloslav Švandrlík při tom často "asistoval" a nebýt něj mnohé by jistě nevzniklo. Z nejznámějších jeho  kreslených seriálů si dovolím připomenout :

Kouzelný míč (Stadion)

 

 

Jak vyhubili upíry na Rusi ( Svět Sovětů)

Lustr (Ahoj)

 

V Dikobraze seriál : PROČ SE TO ŘÍKÁ ?

V Dikobraze seriál :  Lékař léčí, příroda uzdravuje

 

V Dikobraze seriál :  Jak to, že jsme tady ?

 

V Dikobraze seriál na pokračování  : Kefalínovy lásky

 

V Dikobraze vyšlo nepočítaně kreslených vtipů.  (vlevo nahoře)

Ani slovenský Roháč nebyl o jeho veselé obrázky ochuzen.

v časopise AHOJ v 80.letech nás seznámí  s historií české šlechty, hradů, měst a starých pověstí... Například o doktoru Kittlovi,o prvním tureckém kavárníkovi v Praze,o Jakubu Krčínovi.....a mnoho dalších....

 

 

 

 

 

 .................Neprakta se Švandrlíkem nezapomněli ani na děti a  mládež :

Robot Emil (ABC)

Sek a Zula (Ohníček)

Kopyto a Mňouk

 

Buf a Lora (Pionýr)

Antická povidla (Pionýrská stezka)

 

 

 

 
revised: listopadu 05, 2005 .